 |
 |
 |
| |
|
|
| |
Otázka nebyla ještě zadána. |
|
| |
|
|
| |
Počet odpovědí: 0
|
|
|
 |
| |
| 19.04.24 |
18:51 |
Anonymous |
| 19.04.24 |
02:13 |
App.start |
| |
|
|
| |
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| |
| 29.12.16 |
Zápisy z akcí KPCP |
| 16.02.16 |
Zápisy z akcí KPCP |
| 15.02.16 |
Zápisy z akcí KPCP |
| 19.01.16 |
Soutěž KPCP |
| 09.04.10 |
Soutěž KPCP |
|
|
|
 |
 |
 |
|
| Výlet po hradech českých II. |
| Zápis: Karel Hujer Fotky: - Popis fotek: - |
|
|
Na základě předchozího velice úspěšného výletu po hradech a zříceninách o týden později se na prvního máje v nebývale hojném počtu vydalo ctěné členstvo KPCP spolu s některými rodinnými příslušníky na další mohutný výlet po českých hradech. Oproti minulému týdnu, odlet byl stanoven již na desátou dopoledne, tudíž se dalo předpokládat, že nám některé hrady nezavřou už v sedm večer.
Kolona třech vozů vyrazila nejprve směr Kost. Zdejší gotický skvost bylo třeba navštívit už jenom pro objasnění nedávno uzavřené hromadné sázky Bloodik vs. členové KPCP. Následný rezultát ve prospěch prvně jmenovaného překvapivě pobavil i některé jeho oponenty v této cause, vidíce již řadu piv před vítězem. První komerční přestávka u stánku s poetickým názvem U dvou lip pak byla první příležitostí pro splacení výhry a rovněž i obžerstvení pro všechny přítomné. Kdo by předpokládal, že se poté celá sestava odebere na prohlídku hradu, mýlil by se. Na nádvoří jsme sice došli, ale pouze za účelem nafocení několika promo fotografiíí u studny.
Mnohem větší taškařice se ale odehrála u hradu samotného kde jakýsi domorodec předváděl střelbu z luku a kuše a za drobnou úplatu nechal vystřelit i diváky. To bylo něco pro naše hrdiny! Zvláště Karel byl okouzlen rychlými šípy a ihned si luk vyzkoušel, jsa doprovázen posměšnými poznámkami svých kolegů. Jenže Karel poslal všech pět šípů do terče a rázem mu někteří začali říkat Viléme. Karla rázem následovali Cossack, Juldik a Hausík a přestože se ne vždy trefili, vedli si velmi dobře. Terč byl tedy pokořen ale byl tu ještě umělej jelen na vzdálenost asi 30 metrů a to byla teprve výzva pro Karla. To už přilákalo pozornost i ostatní veřejnosti. První šíp proletěl jelenovi pod břichem. Davem zašumělo. Druhý těsně kolem krku. Davem zahučelo. Třetí skončil deset centimetrů nad srdeční krajinou a Karel mohl přijmout ovace publika. Došlo ještě na kuši, kde Karel opět skolil jelena ale především Cossack předvedl své válečné zkušenosti a kromě jelena sejmul i medvěda. KPCP se tak velmi důstojně reprezentovalo na tomto zajímavém sportovně-loveckém podniku.
Druhá zastávka byla u hradu Valečov. Přijeli jsme akorát ve chvíli, kdy se pod hradem schylovalo k nějaké lidové veselici. Kromě stánku s cukrovinkami nás upoutalo zejména liščí mládě uvázané kolem stromu, ovšem to co přišlo poté, se nedalo s těmito atrakcemi srovnat. Kdo v tu chvíli tušil, že největší živou atrakcí na hradu bude úplně něco jiného...
Čekání na prohlídku si někteří krátili nenucenou konverzací a osvěžením v podobě místní desítky. Posléze jsme se s několika desítkami rodin s dětmi přesunuly do skalní haly, kde všichni toužebně očekávaly příchod pořadatele. Zřejmě až naše volání po pořadateli přivolalo do skalní chodby osobu, která se pomalu ze tmy vynořovala.
"Hele, to bude asi ženská" kdosi vykřikl. Dodnes si klademe otázku, byla-li to žena nebo muž. Nebo snad posel z Roswellu? Kolega Bloodik okamžitě trefně okomentoval příchozího slovy "Jé hele, Monte Christo!" a bylo hotovo. Celá naše výprava se nemohla ubránit návalům smíchu, které naplno propukly ve chvíli, kdy Monte Christo promluvil. Monte Christo stál ale tak nešťastně, že měl rovnou před sebou Karla, za kterým se svíjel v křečích Nikeman. "A nyní se přeneseme o třicet let zpátky do roku 1310, kdy hrad získala paní Machna." Po těchto slovech se potlačovaný smích nedal již dále kontrolovat a přes veškeré pohoršené pohledy kolem stojících návštěvníků jsme propukly v halasný smích. Monte Christo střídavě rudnul a do té chvíle vyrovnaný tón jeho řeči začal povážlivě kolísat, zvláště po Karlovo názoru již v hradním paláci, že je to snad pravnuk paní Machny. V další části prohlídky jsme se naštěstí mohli různě schovat z dohledu ostatní veřejnosti i pána hradu, přesto náš aplaus při ukončení Monte Christova proslovu byl velmi zřetelně slyšet. Monte Christo ale ještě na závěr poslal všechny temnou a úzkou chodbou do jedné z místností. V chodbě jsme si ale neuvědomili, že je na hradě velmi dobrá rezonance a tak každý komentář byl jasně slyšet. Zejména Karlovo věta "Ty vole to byla prdel" byla mnohými chápána všelijak, obzvláště když si uvědomíme, že ji předcházela předsedovo výkřik "Kdo mi to šahá na zadek???". Následný hromadný exodus z hradu již pak byl provázen hlasitým smíchem naší výpravy a předseda ještě neopomněl se rozloučit s Monte Christem, který již bavil se svojí story o paní Machně další výpravu. Nezdál se ale, že by předsedovým "Tak čau!" byl nějak potěšen.
Po této vydařené exkurzi již všem notně vyhládlo a tak jako další obžerstvovací stanice byla vybrána restaurace Na krásné vyhlídce, nedaleko další naší zastávky, Drábských světniček. Leč, jak bylo mnohými našimi členy kometováno, "obsluha stála za hovno" a naše výprava byla odmítnuta. Nicméně velmi dobře vychlazené pivo nám u kiosku bylo prodáno a nejhorší krize byla zažehnána. Následující pochod na Drábské světničky pak byl zpestřen četnými šiškovými bitvami, z nichž v jedné se postavilo na straně jedné takřka celé KPCP proti svému ministru sportu a tělovýchovy.
Poslední historickou zastávkou bylo torzo hradu ve Zvířeticích. Zdejší ruiny ač jasně označeny za nepřístupné, byly pro KPCP otevřeny a zejména polorozpadlá 30ti metrová věž se schodištěm z I. světové války byla pro většinu výzvou k pokoření. Chvála bohu, že se nikomu nepodařilo schrastnout, páč to by se vydejchávalo velmi obtížně, že.
Vzhledem k tomu, že stále nedošlo na jeden z hlavních bodů programu a totiž oběd, obec Mnichovo Hradiště měla tu čest nás přivítat v jednom ze svých pohostinství, kde se téměř všichni přežrali jak dobytkové, někteří i takovými kulinářskými specialitami, jako je lečo s lečem. Cestou zpět nás před Prahou zastihla bouřka a slejvák jako prase, nicméně to nezabránilo ještě důstojnému zakončení celého výletu v naší takřka domovské základně, pizzerii na Arbesáku.
Všem pořadatelům děkujeme za velmi dobré organizační zabezpečení celé akce a těšíme se na další výpravy. | |
... za KPCP Karel Hujer
|
|
|
