 |
 |
 |
| |
|
|
| |
Otázka nebyla ještě zadána. |
|
| |
|
|
| |
Počet odpovědí: 0
|
|
|
 |
| |
| 20.04.24 |
17:01 |
Anonymous |
| 20.04.24 |
07:20 |
App.start |
| |
|
|
| |
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| |
| 29.12.16 |
Zápisy z akcí KPCP |
| 16.02.16 |
Zápisy z akcí KPCP |
| 15.02.16 |
Zápisy z akcí KPCP |
| 19.01.16 |
Soutěž KPCP |
| 09.04.10 |
Soutěž KPCP |
|
|
|
 |
 |
 |
|
| Výlet č.21 o půlnoci na 'mrtvý' most u Hulic |
| Zápis: Cossack Fotky: BLooDiK Popis fotek: - |
|
              |
|
výlet tento, konal se dne 22. prosince tohoto roku
Osoby, obsazení a umístění ve vozidlech dle abecedy:
Bloodik (otec myšlenky a zloděj vánočních stromků)
(ossack (matka myšlenky a pytlák ryb)
Kanibal (zátěž levé části vozidla)
Nikeman (driver neznámého vozidla, které jsme náhodou nalezli před Bloodikovo rezidencí a posloužilo nám jako prostředek ku dopravení se do bezprostřední blízkosti mostu)
Úchylnost nad úchylnosti nás samozřejmě napadla společně s Bloodikem. I když tedy teorie nočního výletu na náš oblíbený most se tradují někdy od výletu za Bílou paní. Bohužel ale díky 11.září 2001 a zejména následné anthraxové mánii rozpoutané našimi senzacechtivými novináři, nemohl býti uskutečněn, neboť hrozila anihilace jednotlivých účastníků jakmile by se přiblížili byť jen na deset kilometrů k Želifce. Výlet tak zůstal v našich myslích jako taková modla. Všichni oba (Bloodik i (ossack) ho chtěli, ale bohužel situace nedovolovala. My se ale jednoho dne dočkáme, říkali jsme si. A taky že jo. Jednoho dne jsme se dočkali. Na posledním letošním zasedání KPCP jsme se předběžně dohodli, že to tedy riskneme a oslavíme Vánoce na našem mostě. Zároveň bychom mu mohli tak nějak fiktivně předat cenu za Technickou památku roku, kterou zcela zaslouženě vyhrál v drsné konkurenci hradů a ubohé konkurenci dlažebních kostek, které jediné zbyly jako kandidát pro ty, co na výlety serou a odmítají se jich z tisíce a jedné výmluvy účastnit.
(ossack jsa takto natěšen, nemohl se již soboty dočkati, takže se alespoň probíral technickými nákresy, fotografiemi, které mu zaslal nejmenovaný dobrodinec a třásl se na to, až bude o půlnoci stát na mostě uprostřed Želivky.
Kupodivu ale celou sobotu nikdo nevolal, nikdo se nedomlouval, žádná SMSková smršť se nekonala, tak jako obvykle, takže začal býti nervózní. V sedm večer to nevydržel a napsal SMS Bloodikovi v kolik teda kde. Odpovědí mu přišlo, že teda ve dvou nejede a že se nikomu nechce. Navíc by nás mohli cestou postřílet nejen qůli Anthraxu, ale hlavně qůli tomu, že třeba jdeme krást vánoční stromky. No nicméně se ale nebránil dalšímu dohadování a tak jsme se domluvili, že tedy on obvolá Bublu (který ve čtvrtek přislíbil účast) a Nikemana (který se vyjádřil, že by „snad možná když pánbuch dá“ jel). No a (ossack tedy obvolá Kanibala (který účast přislíbil a jet musí).
Kanibal bez nejmenšího zaváhání do telefonu sdělil, že s akcí počítá a jak to, že jsme se ozvali tak pozdě!? To si samozřejmě žádá okamžité udělení stranické pochvaly.
Bloodik mezitím hlásil, že Bubla rozhodně nejede, protože plete vánočky a Nikeman, že by jako jel, když jako odjezd posuneme na jedenáct večer. (ossackovi mezitím začala hlavou vrtat myšlenka ohledně krádeže stromků. Nemá nakonec Bloodik v tomhle pravdu? Je dva dny před Štědrým dnem, stromky okolo Želifky jsou. Jsou krásný, protože se tam nesmí. Tudíž pro pytláky ideální čas i místo. Nezrušíme akci? Napsal tedy Bloodikovi, že jest nahlodán a co s tím. Bloodik pro změnu už zase nahlodán nebyl a tak jsme se dohodli, že v jedenáct budeme u Bloodika, ve čtvrt na dvanáct vyzvedáváme Kanibala v jeho rezicenci a poté tradá na most. Nikemanovi volal (ossack tuto novinu s tím, že by bylo záhodno, aby dojel včas, neboť odjezd se kvůli němu posunuje na jím vybranou hodinu. Nikeman si vymyslel, že bude jako lepší (pro jistotu, jako že rezerva a tak…) když se odjezd posune na 23:30. Na dotaz, proč tedy předtím hlásil Bloodikovi 23:00 tento opět blekotal cosi o časové rezervě atd. Navíc se děsil toho, že mu dojde benzín, neboť se blížil z Peček ku Praze a nevěděl, jestli to na pumpu stihne. To ofšem už nebyl náš problém. Horor jsme tedy ukončili s konečnou hodinou odletu od Bloodika ve 23:30, od Kanibala 23:45 a opuštěním Prahy nejpozději 23:55. (ossack toto okamžitě napsal Bloodikovi a přidal ještě ne moc lichotivé hlášky na adresu Nikemana ohledně posouvání termínu nadvakrát, přemlouvání, vymlouvání a kdoví čeho ještě. No zkrátka klasická pomlouvačná SMS. No a jak tak myslel na Nikemana přitom, co by o něm ještě zlého napsal, tak tuto SMS poslal omylem jemu. Za chvíli volá Nikeman, co to jako má znamenat? (ossack zprvu nechápe, ale když mu Nikeman celou SMS přečte, pochopí a začne koktat, že to byl jiný Nikeman, že shodou okolností si ten večer píše ještě s jedním a že tedy tato SMS nepatřila jemu. Chvíli to vypadá, že tomu Nikeman i věří, ale… No zkrátka (ossack musel napsat ještě jednu SMS, kterou jakoby omylem opět poslal Nikemanovi, kde ho nesmírně chválil a vyzdvihoval jeho přínos pro celou akci. Tato SMS jistě udělala Nikemanovi nemalou radost. Bloodikovi mezitím poslal tu původní, kterou už měl dostati dávno a tak se celý zmatek a kolotoč vyřešil s tím, že hodina odjezdu je danná jasně tj. 23:30 u Bloodika s tím, že holt na mostu budeme nejdřív za půldruhý hodiny tj. v žádném případě ne o půlnoci jak bylo původně plánováno. Kanibalovo pozdní odpoledne bylo taktéž posunuto, takže mohl ještě nerušeně promazat všechny své umělé klouby a nalíti si do své umělé nohy nemrznoucí kapalinu.
Přípravy vrcholily i u (ossacka, který bral celou akci nejen jako úžasný výlet, ale zejména jako první a poslední test svého nového termoprádla zakoupeného pro potřeby snowboardingu. Zatěžkávací zkouškou tedy pro něj bude právě tento výlet a arktické podnebí na mostu. Do baťůžku si sbalil rukavice, beranici, svetr, na sebe si kromě termoprádla KRAFT (sponzor časomíry) vzal ještě novou fleecovou bundu Northland (sponzor zápisu) a bundu pilotů amerických bombardérů. Pravda, barevně černé prádlo s azurovou bundou fleece a hnědou bombardérskou bundou moc neladilo a nepřidala tomu ani šedivá beranice, ale účel světí prostředky. Nejedeme na módní přehlídku, ale na polární test. Tudíž bylo nutné ještě přibalit polárnickou obuv v podobě huculí Vega.
Hodinu srazu (ossack dodržel přesně, Bloodik již v lyžařské kombinéze stepoval před barákem a testoval počasí. Hucule Vega taktéž připravené. Jediný kdo chyběl, byl netradičně Nikeman, který byl kdoví kde. Bylo mu tedy telefonováno a tento nám sdělil, že do pár minut je u nás. (ossack mezitím utěšoval plačící Bosorku s tím, že se určitě vrátíme a nebo tak jako Hanč a Vrbata, zahyneme společně v náručí sobě sama si. Bloodik jí ještě nakázal, aby v případě, že nedorazíme do čtyř do rána, vzbouřila Horskou službu ze Želivky, ať nás jdou hledat s lavinovými tyčemi.
S desetiminutovým zpožděním doráží Nikeman s jedním světlem povážlivě nesvítícím. Žárofku sice má, ale neumí jí vyměnit. (ossack se chopí příležitosti a nechá si otevřít haubnu. Chvilku se snaží a byť mu i Bloodik svítí svou šajnovkou, nedaří se mu vyexportovat žárovku z objímky ve světlometu. Po pěti minutách marného snažení to vzdáváme a nasedáme do vozidla. Necháváme ještě Nikemana vyložit všechny drahé věci z kufru, které měl ssebou u své slečny na zpestření noci jako byl router Cisco, notebook a části racku. Tento sice protestuje, ale ubezpečujeme ho, že by pojišťovna v životě nezaplatila tyhle věci pokud by jí nahlásil, že mu je šlohli z auta někde ve tři ráno u Hulic, když se byl podívat na utopený dálniční most. Nakládáme následně své hucule, což opět Nikeman nekvituje s povděkem, neboť on žádné takové nemá a musí tedy na expedici vyrazit se svými botami, které má na sobě a ty tedy rozhodně nejsou zrovna expediční obuví. Volá nervózní Kanibal, kde že jsme. Nic se nezdržujeme a vyrážíme směrem k jeho rezidenci. Již nás netrpělivě očekává ve své posteli. (ossack mu dobrovolně uvolňuje místo vedle řidiče, neboť se díval na Televizní noviny a viděl co je na dálnici. Volil tedy bezpečnější místo za řidičem, tak jako Bloodik, který ovšem pro změnu seděl za spolujezdcem. Kanibal se chvíli podivuje nad (ossackovo ústupem a dobrovolným přepuštěním na toto místo, zejména pokud si vzpomeneme na lítý boj mezi těmito dvěma kapacitami při předchozím výletu na Riesenburk, ale posléze také usedá.
Nikeman točí volantem a již nabírá směr na hlavní cíl dnešní (nebo vlastně zítřejší) cesty. Dálnice jest poloprázdná a ani v místech, kde den předtím dopoledne jel (ossack do Hitlernovy, není navátý sníh. Samozřejmě je nutné zastaviti u nějaké pumpy, neboť je hlad a žízeň. Vybíráme tedy Shell za Průhonicemi. Tam vystupujeme z vozidla a nakupujeme pochutiny a popitiny. (ossack pro jistotu bere dvě bagety, Kanibal oblíbený sýr v hadicích, Bloodik pití a vodku Finlandia s paprikovou příchutí. Cestou jsou ve vozidle slyšet ještě dozvuky čtvrtečního volení Zlatých Hujerů a zejména následného profláknutí výsledků kdo jak koho volil. Blacklisty se plní jmény ještě nyní. Taktéž se řeší problematika společenského úletu naší bývalé favoritky Kláry Doležalové s tím staříkem, ale holt každý svého štěstí strojvůdce. Když Klárce nestačil ani jeden z členů KPCP a to si dovoluji tvrdit, že rozhodně ve všech případech je o co stát, tak ať si trhne nohou. Je po půlnoci a tak je nejvyšší čas pokračovati v jízdě. Ještě řešíme kde že je ten jediný dálniční most ze série těch tří poválečných, na kterém se jezdí po celé jeho šířce. (ossack tvrdí, že u Hvězdonic, ale zůstává se svým tvrzením sám. Mezitím se lehce zhoršuje povrch dálnice a tak se (ossack tajně poutá i na zadních sedadlech, zatímco Bloodik je již dávno připoután. Bagetu sice již (oss sežral, ale že by měl chuť ještě na tu druhou, to ne. Hlavně, že za ty dvě blbý housky a čaj utratil devadesát korun… Jen doufá, že ho z těch majonéz, kterými je napuštěna každá z housek, neobdrží nějaké nepříjemné bolesti či snad preoujeam. V tomto počasí a ještě venku, to by hraničilo v (ossackovo případě se sebevraždou, neboť lopuchy nerostou. Bloodik začíná beze smyslu ševelit cosi ve smyslu „to je ale blbej nápad, to je kurva ale blbej nápad“. No my myslíme, že to je dobrej nápad a že si ještě užijeme. Sněhu kolem nás přibývá téměř geometrickou řadou. Nikeman ztrácí všechny zábrany a jede jako ďábel. Dle svých slov musí totiž býti do tří zpátky, neboť potřebuje kdesi cosi přepojit… No věřte mu.
Bloodik následně rozvíjí teorii, kde bychom jako měli naše vozidlo zastavit, aby nebylo tak nápadné. Asi se mu vrátil strach z toho postřílení výpravy za účelem ochrany lesa před vánočnimi pytláky. Napadá ho tedy, že bychom mohli zastavit u pumpy Shell v protisměru u Hulic, od které jsme tehdá na jaře chtěli původně jíti. (ossack ho ale ubezpečuje, že bychom se pěkně prošli a není to tedy dobrý nápad. Volíme opět klasické parkovací místo v Hulicích u fotbalového stadionu. Snad nás tam nikdo neudá, nebo nepropíchá kola. Sjíždíme z dálnice a zahýbáme doprava, přestože (ossack navrhuje jet vlevo. Nějak je zblblý z letního výletu, kdy jsme zde skutečně zahýbali doleva, ale to jsme jeli jinam  . Podél silnice nás překvapuje výška sněhu, která na některých místech dosahuje více jak jednoho metru. No jestli to takhle bude vypadat i na mostě, tak je po nás.
Vjíždíme do Hulic, které jsou osvětleny nejen pouličním osvětlením, ale i dvěma velkými nazdobenými vánočnimi stromy. Po menších zmatcích a bloudění parkujeme před stadionem. Nakonec ještě přeparkováváme, abychom nepřekáželi, kdyby náhodou zde někdo potřeboval jeti na pole. I když je nepravděpodobné, že by v půl jedné ráno někdo na pole vyjížděl, ale co my víme. Probíhá oblékání a Nikeman, když nás vídí tak trpí. Kanibal se svými botkami, které urazily již nejeden letní výlet taktéž. No nedá se nic dělat. Jen polovina naší výpravy jest polárně vybavena. Bloodik vše jistí ještě čepicí s dvoumetrovou bambulí, abychom ho našli, pokud by zapadl kamsi do závěje. Obouváme si hucule, navlékáme rukavice a beranice, zatímco Nikeman s Kanibalem se jen pochechtávají. Ale on je ten smích přejde, až vlezeme na pole a začne foukat vítr. Trochu nás znervózňuje to, že se občas boříme po kolena do sněhu, někdy i hlouběji, ale nevzdáváme to. Cesta mizí a všude kolem nás je jen bílo. Jako v pohádce. Pár stovek metrů od nás svítí obrovský billboard, na kterém tenkrát na jaře byla reklama na Zepter, nyní je tam Mattoni. Takže před námi to svítí modře, za námi žlutě, pod námi sníh, romantika jako dělo, do toho to datum 23. prosince, před námi tři dny volna, před (ossackem více než týden, no co bychom chtěli více?
Tentokrát nemusíme pole obcházet tak jako v létě, neboť na něm nic neroste. Navíc je zmrzlé na kost, takže se ani neboříme. Kupodivu naším směrem jdou ještě další stopy. Že by další magoři, co si šli v noci prohlédnout most? Nebo snad pytláci? Radši ani nepomýšlíme co se nám může stát. Po chvilce vcházíme do lesa a zastavujeme se u prvního mostku. Nikeman je zde vlastně poprvé a tak je třeba mu vše ukázat. Ubezpečujeme se, že jestli na nás v tom hustém lese někdo šáhne, nebo na nás bafne, posereme se okamžitě všichni a tak není třeba se navzájem před sebou stydět. První jde tedy Bloodik a prodírá se houštinami. Díky sněhu je v lese docela dobře vidět. Jediné co není vidět jsou klacky na zemi, po kterých občas uklouzneme. Nikeman si stěžuje, že mu (ossack blbě svítí a tak tento radši baterku zhasíná, neboť se nám třeba ještě bude hodit a při troše fantazie si oči dokážou na to světlo od sněhu docela zvyknout a není třeba se oslňovat ještě baterkami.
Netrvá dlouho a stojíme před prvním mostem. Dokázali jsme to, nedá se říci, že by to byl nejhorší úsek, nebo že by nás nejhorší úsek teprve čekal. Každopádně vylézáme nahoru a zjišťujeme kolik je dole pod mostem vody. Vypadá to, že méně jak v létě, zhruba to odpovídá stavu, kdy jsme zde byli poprvé letos v dubnu. Naštěstí největší problém, který nás na této výpravě mohl potkat a to sice absence žebříku na tento menší most, se řeší sám. Žebřík zde je a vypadá to, že nějaký nový, rozhodně vypadá delší než byl ten, co si pamatujeme. (ossack má sice pocit, že žebřík je to ten samý, ale není třeba to řešit. Kritický úsek č.1 se tedy nekoná. Lezeme via žebřo na most a pak se před námi již rozprostírá dvouproudá dálnice tam i zpět a okolo všude voda. Před námi hustý les. No snad nezapadneme do žádné dilatační spáry ani díry pro kanál.
Přichází kritický úsek č.2 a tím je výstup na hranu výkopu bývalé dálnice, neboť jak jsem již uvedl v prvním zápisu o mostech, není kopec oddělující tyto dva mosty prokopán a tak je třeba vylézti nahoru po prudké stráni boku zářezu. Z jedné strany nás ohrožuje sráz končící ve vodě, z druhé strany téměř kolmá stěna končící sice na zemi, ale těch pár metrů by asi stačilo… Naštěstí se zde nekoná žádná havárie a tak se dostáváme nahoru na kopec bez problémů. Tam ale začínají komplikace, neboť nemůžeme nalézti tu správnou cestu k druhému mostu. Vypadá to, jakoby zde bylo cest alespoň pět. Jediné čím se můžeme nechat vést je poloha malého mostu a vědomí, že musíme překročit ještě jednu cestu, která vede kolmo na směr naší chůze. Cestu nakonec trefujeme a i když se musíme kus vracet, neboť jsme uhnuli příliš vpravo, je to slušný výsledek na to, že vlastně víme houby kudy vede ta správná cesta.
Sestupujeme již k vodě na opačné straně kopce a výpravu nyní vede (ossack. Bloodik sice tvrdí, že jsme stále moc vpravo, ale (ossack si nedá říct. K mostu se posléze dostáváme a světe div se, jsme moc vpravo . Poprvé v historii našich výletů na most se k němu tedy dostáváme z pravého boku. Ještě je třeba překonat hranu zářezu z druhé strany mostu. Jedná se zhruba o metr, který se málem stává osudný pro (ossacka, kterému podjedou obě tři nohy a už letí. Naštěstí se v osudovém zlomku sekundy držel zároveň stromku, takže na něm zůstává viset. Zbytek výpravy pláče smíchy.
Vítězství je naše!!!!! Po necelé půlhodině stojíme na mostě a pomalu se blížíme k jeho druhému konci. Široko daleko ani živáčka, ticho, sníh, voda a lesy. Prostě přímo relaxační prostředí. Stop je tedy na mostě požehnaně a vypadá to, že si tu výpravy asi podávají dveře. Nejspíš od dob, kdy světlo světa spatřil klip Petra Kotvalda Mumuland, který se právě na tomto mostě točil. Kotvald si přečetl náš zápis z jarní akce a tento ho natolik oslovil, že se rozhodl svůj klip točit zde a nikde jinde. Je jen škoda, že zde nejsou ty kočky co v klipu vystupují, neboť mezi nimi máme s Bloodikem minimálně dvě favoritky.
Je za deset minut jedna v noci a na konci mostu píše (ossack rozjásané SMS svým známým, aby se s nimi podělil o skvělé pocity a náladu, která u něj dostoupila vrcholu blaha. To je něco pro něj. Takovéhle úchylnosti a romantika zároveň. Po pekelně dlouhý době je zase šťastnej. Kanibal s Nikemanem okukují okolní vodu a Bloodik se chystá poprvé v historii výletů KPCP použít svůj nový fotoaparát Nosál. Dokonce disponuje i stativem a tak vzniká nemálo fotografií s více či méně ďábelskými motivy. Pokus vyfotit most po celé jeho délce směrem ke břehu nedopadá dobře, neboť na obloze je příliš mnoho světla jednak od Hulic a jednak od billboardu. Vzniká tedy fotografie záhadného lesa s ještě záhadnějším osvětlením vlevo modrým, vpravo oranžovým. Bohužel z mostu na fotografii není vidět zhola nic. Fotografie párů střídají fotografie kvarteta a znovu párů ovšem s vyměněnými pokrývkami hlavy. Největší úspěch slaví (ossackovo beranice, které ve větru vlají uši na všechny strany. Pomineme li estetický a zejména barevný nesoulad (ossackovo oblečení, které navíc až příliš zdůrazňuje jeho vanu, dopadly fotografie nadmíru dobře. Dokonce se nám podařilo vyfotografovat i UFO! Mezitím začalo sněžit, takže na fotografiích se to hemží bílými světluškami jak blesk osvítil padající vločky.
Nechce se nám odsud, ale Nikemana volají povinnosti, takže se ještě chvilku kocháme a prohlížíme si, jak to bylo udělané na opačném břehu, kde dle dokumentace již zmíněného dobrodince chybí jen násep. Most je totiž byť se to nezdá, hotov v celé své kráse. Je jen věčná škoda, že jest celý zatopen. To jsem už ale psal v minulém zápisu a nechci se opakovati. (ossack tedy ještě hlasitě promlouvá k mostu a předává mu cenu Zlatý Hujer alespoň hubou, když už jsme zapomněli diplom v Praze. Děkuje mu za to, že je a že se nechal nakonec nalézti a tím pádem se pro nás stal modlou. Po tomto proslovu se pomalu vracíme zpět ke břehu. Vystupujeme již klasickou cestou nahoru na kopec, přecházíme cestu, (ossack hází hubu, neboť ho zmátla závěj u škarpy vedle cesty a pak již hurá k druhému mostu. Mírně dramatický sestup končí v pohodě, včetně Nikemana, který na sněhu vypadá značně nejistě.
Při sestupu z malého mostu pod námi povážlivě praská žebřík a tak (ossack pro jistotu zkouší, zda by se dostal dolů i v případě, že by žebřík pod Nikemanem prasknul definitivně. Naštěstí ale tento drží a tak může i on sestoupit normálně. Zbývá seběhnout ze stráně bez ztráty květinky. To se daří nakonec všem byť někteří opět nepůsobí nejjistěji. Nikeman má obrovské štěstí, neboť při sbíhání stráňky jen těsně nohou míjí větev při zemi. Kdyby jí trefil, předvedl by klasickou a ukázkovou rybu držkou do sněhu. Bohužel jí ale netrefil. Nebo možná bohudík. On by si rozbil čumák a my bychom se počůrali smíchy a následně umrzli…
Vzhůru do lesa k závěru cesty… začínají útočit střeva. Vypadá to ale, že jim podlehne prozatím asi jen Nikeman. Ten nás také nahoře nad lesem v polích opouští a půjčujíc si od Bloodika nezbytný papír mizí v křoví bez listí. No já osobně bych se bál. Sám, na poli, s holou prdelí… ale proti gustu… Do toho začíná foukat dost hnusný vítr a tak nám odumírají levé strany tváří.
My mezitím odcházíme, neboť obecenstvo při této Nikemanovo akci není třeba. V místě, kde se napojuje pole na cestu všichni tři zapadáváme až téměř po stehna do sněhu. No samozřejmě zde čekáme tak, aby navrátivší se Nikeman zapadl taktéž. Už ho vidíme. Vrávorající černou postavičku v dálce. Nikeman nás ovšem zklamal, neboť se nepropadl ani po kotníky… Zajímavé je, že po celou cestu po poli jsme si nevšimli našich stop, které by vedly dolů k mostu. Vítr je prostě během té necelé hodiny všechny zavál. Ještě, že jsme nezůstali v nějaké závěji. To by nás to zaválo taktéž a zůstali bychom zde až do jara.
Vozidlo stojí kupodivu tam, kde jsme ho opustili a disponuje všemi čtyřmi koly. No zkrátka za hodinu a čtvrt jsme to zvládli tam a zpět včetně pauzy na mostě. To je hodně slušný čas. Myslím, že lepší jak v létě . Nikeman tedy stíhá svou třetí hodinu a přepojování naprosto v pohodě.
Svlékáme si nadbytečné části oděvů a (ossack hodnotí polární test svého nového prádla. No je opocen až běda, ale zima mu rozhodně nebyla, takže prádlo prošlo. Bloodik otevírá vodku a podává jí (ossackovi. Ten sice za půl hodiny bude řídit, ale vzhledem k úspěchu akce by byla ostuda si nepřipít. Škoda, že jsme si nepřipili na mostě . No ale věřím, že tato tradice by se mohla uchytit a tak na vůbec první vítěznou technickou památku, která byla kdy zvolena v KPCP, bychom mohli jezdit každé Vánoce. Chápu, že tuto naivní představu může mít jen svobodný a bezdětný (ossack, ale třeba se přidá alespoň Bloodik, který byť ženatý a dětný, jest stejně pošahaný. No a Kanibal? Bez něj by to prostě nešlo .
Nikeman, to je velká neznámá, uvidíme jak naloží příští rok s výlety. Letos to nebyla žádná sláva . Jediné co ho omlouvá je nová slečna, ale ta do výletových sestav myslím zapadla směle a tak Nikemane, přestaň se vymlouvat na kdesi cosi a začni jezdit. Ale dost mazání medu kolem huby.
Cesta zpět již nebyla tak romantická, neboť jednak výlet končil a dálnice mezitím zmizela pod podivnou sněhovoledovou pokrývkou a jen mistrná jízda Nikemanova nás všechny zachránila. No možná nás s Bloodikem více zachránila ta flaška vodky . Chuť měla rozhodně zvláštní a když jsme jí posléze celou vyklopili do flašky s fantou, dostal tento mix chuť ještě zvláštnější.
Do Prahy jsme dojeli kolem druhé hodiny ranní šťastní a plni zážitků. Tato akce, které jsme se tak báli a zároveň se na ní tak těšili se obešla bez sebemenších komplikací a až jsme se divili nad jejím hladkým průběhem.
Každopádně (ossackovo příjezdem domů v půl třetí ráno skončil poslední, jubilejní 21. výlet v historii KPCP roku 2001 a průměr jeden výlet na 2,4 týdne vzato po celý rok je hodně slušným číslem. Zejména odečtu li dva měsíce prázdnin a zimu, kdy na výlety moc nejezdíme, bude průměr ještě vyšší. Podaří se nám ho příští rok překročit? Doufám a přeji KPCP, aby se to podařilo.
Závěrem tedy hodně štěstí do Nového roku 2002, pokud možno co nejmíň blbců v cestě a hodně zdraví, lásky a pohody všem z KPCP a jejich rodinným příslušníkům a drahým polovičkám přeje alespoň touto cestou…
| |
... za KPCP Cossack
|
|
|
